Aneb jak jsem málem zahodila 450000 korun

Varování – článek je dlouhý (10 minut čtení), do hloubky. Pokud děláte kampaně, bude vám pobavením a ujištěním, že v tom nejste sami. Pokud se odhodláváte pustit se do podnikání, bez omáčky uvidíte, že to vždycky není procházka růžovým sadem.

Článek vznikl ze série mailů, které jsem posílala po kampani na program Cesta ke stabilnímu podnikání v únoru 2023. Dostala jsem na něj neuvěřitelné množství odpovědí a souvisejících dotazů. Ve všech jste děkovali za sdílení a otevřenost. Tak pojďme na to, ať vidí tuhle stránku úspěšného byznysu celý svět.

Včera skončila kampaň

Je úterý 21. 2. 2023. Včera mi skončila kampaň na program Cesta ke stabilnímu podnikání. Z mého pohledu úspěšně. I když to ještě v sobotu vůbec nevypadalo. Je zaplněných 9 míst z 10. Před 4 dny, 6. den kampaně nebylo zaplněné žádné. Nervy pracovaly, hodně.

Hlavní kampaní byla výzva Dostaň svůj web na 1. stranu Google. (Byla skvělá a její záznam je možné koupit tady.)

Vím, že jsem zvolila super téma. Přihlásilo se 771 lidí, do fb skupiny, kde výzva probíhala, nakonec dorazilo rekordních 721.

Výzvu jsem propagovala organicky i reklamou. Za reklamu mi vycházela super cena – na začátku kolem 10Kč/kontakt, ke konci asi 16Kč, ale stejně super. Běžně jsem u svého byznys tématu kolem 30Kč. (Svá čísla průběžně sdílím ve facebookové skupině Společně nahoru (skupina pro růst vašeho podnikání).

Do reklamy jsem investovala cca 6000 Kč.
Původní plán bylo mít ve výzvě 300 lidí, ve velmi příznivém scénáři 500.

771 bylo fakt nad očekávání.

Výzva frčela skvěle

Výzvu jsem si užívala, ale bylo to i hodně náročné. Cvičila jsem míň, než normálně, byla jsem míň času s rodinou a pracovala jsem tak 2x tolik, co obvykle. Stávalo se mi, že jsem dopisovala mail v minutě, kdy už jsem potřebovala jet pro děti, jedla jsem v autě, bolely mě záda.

Nebyla jsem dostatečně připravená dopředu. (Ano, začátečnická chyba, ale bylo to prostě velké, lidi byli nadšení a frčelo to maximálně.)

Moje 1. poučení – Domluvte si vše s rodinou

Tohle je alfa omega, kterou zmiňuji pořád dokola. A stejně jsem v tom udělala chybu.

S mužem jsem si domluvila, že bude každý večer v čas mého živého vysílání doma s dětmi. A že já mám kampaň – to znamená, že neuklízím, vařím minimálně a nic (kromě kampaně) neřeším. (To už jsme měli zmáklé z přechozích kampaní.)

Další krok byl domluvit se s dětmi. Tam to šlo dobře. Když někdy potřebuju pracovat víc, potom spíme spolu v řádilně na zemi a pořádně je vymazlím. Takže s dětmi jsem to zvládla dobře.

Cílem je si udržet optimální mindset. Nepropadat panice, držet se nahoře, v optimismu. Nedat šanci žádným pochybnostem.

Celý týden doma vše klapalo. Opravdu jsem řešila jen kampaň a vše víceméně fungovalo.

Ale v pátek se to rozsypalo.

Po 2 hodinovém Zoomu v pátek večer, kdy jsem ze sebe dala maximum, byla unavená po celém dni a měla hlad, jsem přišla do obýváku.

Můj muž se kouká, jak jsem vyřízená a s naprosto čistým úmyslem se zeptal: „Tak co, stál ten týden za to?“

Nevinná otázka. Ale já ještě neměla žádný prodej! 

Takže jsem měla hodně co dělat, abych ho neposlala do pr… 😁

Teď už vím, že k našemu běžnému komunikování kampaně ještě dodám, ať se mě na nic byznysového neptá. Že až budu chtít, začnu o tom mluvit sama.

Pokračování o nelpění a nesesypání se z neúspěchu

To, že někdo nechce váš program, váš kurz, nic neříká o vaší kvalitě, o vašich schopnostech a o náplni nebo ceně vašeho kurzu, programu. Je to jen o tom druhém člověku, že se prostě rozhodl jinak. Ale jasně, lépe se to říká, než prožívá.

Hodněkrát jsem zažila tu naděj, že někdo vstoupí/koupí a pak velké zklamání, když se nakonec rozhodl jinak. Byly tam pocity, jako že to nemá smysl, nejsem dost dobrá, nikdy si ode mě nikdo nic nekoupí, podnikání nemá smysl. Potom taky, že je to asi drahé, málo obsáhlé, bez skutečné hodnoty.

A pak jsem to jednoho hezkého dne pochopila.

Asi před rokem jsem opravdu procítila jaké to je, když vůbec netlačím prodej, když mi je vážně volný výsledek. (Jedna z věcí, co mi pomohla, je technika Dovolte si – koukněte na video o ní.)

Byla to velká práce na mém mindsetu, ale jsem schopná se objektivně bavit s člověkem a klidně mu říct, že si myslím, že se pro něj program nehodí a nebo ho nechám dojít k závěru, že nevstoupí. Nic to se mnou neudělá, je mi stále skvěle.

Je to i proto, že před každou kampaní dělám řadu mindsetových věcí a jednou z nich je uvědomění, že všechno vždycky pracuje pro mě (to mám nonstop) a že ten kurz/program udělám, i kdyby si ho vůbec nikdo nekoupil. (Víc o tom mluvím v kurzu Naplánuj si úspěšnou kampaň.)

To mi dá totální víru v sebe.

V tomto programu lidé z prvních dvou discovery callů nevstoupily.

No a když i přes víru v sebe a skvělý marketing (z vašeho pohledu) prodeje nejsou?

To se začne podlamovat mindset i kampaňovým mistrům (A to já ještě zdaleka nejsem, i když mám za sebou desítky kampaní a milionové obraty).

První prodej tohoto programu jsem měla až v sobotu večer, po týdnu kampaně.

Kdybych se na to vyprdla (a že jsem v noci ze čtvrtka na pátek fakt měla chuť), přišla bych skoro o půl mega, o skvělé účastnice a hlavně, o velký kus sebevědomí.

Pokud nechcete být na tyhle věci sami, chcete mít oporu, pojďme spolupracovat – dlouhodobě, třeba v programu Cesta ke stabilnímu podnikání, nebo jednorázově při individuální konzultaci.

Neúspěch × úspěch v kampani

Chodím kolem toho jak kolem horké kaše, ale ano, měla jsem v této kampani propad.

Měla jsem pochybnosti, měla jsem chuť změnit strategii, měla jsem chuť si pochudinkovat. Dokonce mě napadala situace, jak budu říkat muži, že se vracím do zaměstnání – no prostě propad.

Teď ještě do historie. Myslela jsem si, že své propady znám. Vždycky je to totiž to samé. Ale přichází tak nenápadně, že si ani nevšimnu, že jdu z kopce a najednou jsem tak dole, že se neumím vrátit nahoru.

O co jde.

Vždycky spadnu do svého vzorce nedostatku – finančního. Pokaždé mě to semele tak, že mám pocit, že když se tohle nepovede, že umřu hlady. Možná to zní trochu vtipně. Mozek ví, že to tak není, ale pocity tam jsou. Prostě mám reálný strach. (Sklep plný zavařenin tenhle pocit trochu mírní, ale stejně.)

V tomhle stavu chci zlevňovat. Nevidím žádné jiné varianty, proč by lidé nechtějí můj produkt, než je cena. Nevěřím si, že to jsem schopná za takovou částku prodat. 

A teď do současnosti

Ve čtvrtek, 4. den výzvy, jsem měla několik dotazů na program, věděla jsem o 2 lidech, kteří o programu přemýšlí. Ale neměla jsem žádný zabookovaný termín poznávacího callu ani žádný prodej. Už jsem začínala být unavená.

Kdo jste dělali výzvy, víte, že je to celkem makačka. Hodně času jsem trávila odpovídáním na dotazy a měla jsem k tomu i nějakou další práci.

Po obědě jsem šla na procházku. Nejdřív jsem se chtěla vybít a jít rychle, ale nešlo to. Šla jsem pomalu a pak ještě pomaleji. Pak jsem se zastavila úplně a začala si nahlas povídat sama se sebou. U takové strouhy uprostřed polí.

Ještě vysvětlím, jaké tlaky jsem na sebe měla

• hodně deleguju a mám celkem vysoké náklady na podnikání a tak potřebuju mít jistotu pravidelného příjmu – končil mi jeden mastermind a já chtěla navázat dalším. Nechci snižovat delegování, nechci pořád prodávat, prostě potřebuji trochu jistotu. Mám i další pravidelné příjmy, ale ty zatím nejsou takhle vysoké.
• Slíbila jsem bráchovi půjčit 100K na koupi bytu a ve středu mi řekl, že by je do týdne potřeboval.
• Mám další nápady a chci mít svobodu tvořit nevídané věci (a na ty bez peněz v zádech nemám lehkost).

A teď zpět polí.

Povídám si tak sama se sebou a napadne mě otázka:
Kolik šancí ještě potřebuješ?

Říkám: Ráda bych, kdyby to byla poslední, ale vidím to tak ještě na dvě. Musela jsem se tomu smát.

Trochu jsem se uklidnila tím, že výzva je super, že mám dost nových lidí do databáze, zvyšuju si povědomí o své expertíze a že dost lidí ode mě v budoucnu nakoupí – že tohle všechno za týden času stálo, i kdyby nikdo nevstoupil do programu.

No a pak přišla noc. Tam se můj vzorec nedostatku vždycky vyklube. (A já si říkám SAKRA, jaktože jsem ho ZASE nepoznala hned.) Vzbudila jsem se ve 4 ráno s (v tu chvíli) geniální myšlenkou, že když nikdo nekupuje, že měla bych zlevnit.

Ještě jsem to doladila ráno, když jsem rozvážela děti. (Mám cestu asi na 90 minut, takže jde vymyslet fakt hodně blbostí.) Napadlo mě, že downgraduju program zpět na původní verzi – 6 měsíců, jen 2 hodiny úvodní strategie se mnou, jen 6 skupinovek, 10 000 Kč. (A v mý strategický hlavě hned vyjel plán, jak to komunikovat. A taky scénář, že do této verze vstoupí určitě 20 lidí).

Plán v hlavě byl skvělý. Pak přijedu domů a mám na mailu 2 nové rezervace na poznávací hovor k programu.

Koukám na ty maily a říkám si:

Ty vole, co to tady zase děláš!

Vždyť tys normálně vysrabila v půlce kampaně.

ZASE.

Děláš přesně to, co říkáš ostatním, ať nedělaj.

Je to 55000 Kč, to je jasný, že si to chtěj lidi promejšlet.

A taky máš ve výzvě spoustu studenejch kontaktů, vždyť to přece víš, proč plašíš.

Dlouhou dobu jsem jen seděla a nechávala to dozrát.

Prostě jsem vysrabila jak malý dítě. Nechala jsem se strhnout svým vzorcem nedostatku a chtěla jsem mít raději vrabce v hrsti. Zapochybovala jsem o svém původním záměru. Zpětně už vím, že kdybych v pátek ráno přestala, neslíznu smetanu.

A vidím to fakt často, že v této fázi lidi s kampaní přestanou, nebo povolí.

I proto je fajn mít někoho v zádech. Někoho, kdo vás podrží, kdo vám dá zpětnou vazbu. (To může být i business best friend.) Ale pak je super mít i někoho, kdo vás podrží i marketingově, strategicky – a to můžu být já. (Napište mi.)

Protože ne každý se umí z tohoto vyhrabat sám.

Když prodeje nejdou tak, jak předpokládáte / chcete, ptejte se. 

(Tady ještě doplním, že řada lidí má nereálné představy a pak se bičují, že to nejde tak, jak chtěli. Přitom je jejich cíl téměř nesplnitelný.) O tom třeba někdy jindy, ale i proto je fajn mít za zády někoho zkušeného. 

Takže, když prodeje nejdou tak, jak chcete, zeptejte se na férovku někoho z těch, komu prodáváte. 

Já měla takovou skvělou příležitost v pátek. 

Měla jsem skupinový mentoring ke kurzu Dodej stabilitu svému podnikání. Původně jsem se na konci mentoringu chtěla zeptat na změnu komunikace a downgrade na původní cestu. 

Ale protože už jsem byla po „prozření“, nic jsem neměnila a zeptala se na kampaň. 

A světe div se, zjistila jsem, že jsem nedostatečně jasně komunikovala, že je v programu Cesta ke stabilnímu podnikání je 20 hodin individuálního mentoringu jeden na jednoho se mnou. Že to nejsou skupinové cally.

Na mentoringu jsme to vše probraly – co by potřebovaly ženy slyšet, jak že to vlastně je, jak vnímají celou kampaň, jak stíhají výzvu a tak. (z něho později vstoupily 2). 

Pak jsem napsala mail, ve kterém jsem dala výzvu k odpovídání, kdo to jak pochopil. Dostala jsem 5 odpovědí od lidí, kteří tomu rozuměli špatně a nevěděly o 20 hodinách individuálně a 1 od ženy, která o nich věděla.

Bylo to jasné. Špatně jsem komunikovala hlavní benefit.

Od té doby jsem začala hodně důrazně zmiňovat, že Cesta ke stabilnímu podnikání je individiální mentoringový program a že v něm účastnice dostanou 20 hodin se mnou. 

Co následovalo potom:

Úkol naladit se na večerní zoom – dala jsem si dlouhou sprchu, zancovala si. Přestala jsem řešit kampaň a byznys, jela jsem pro děti a užila si odpoledne s nimi. 

Po zoomu ještě nebyly žádné prodeje, to už víte, ale padlo tam dost otázek k programu. 

V sobotu jsem měla jediný úkol – držet se energeticky nahoře, nasdílet záznam a odpovídat ve výzvové skupině na dotazy. Měla jsem 2 discovery cally, které nevypadaly na prodej. Vše jsem totálně pustila, šla jsem večer do hospody, užila si zábavu. 

A pak to začalo. 

V sobotu večer 1. objednávka. V neděli a pondělí discovery cally a vstup dalších 8 žen. 

Potom jsem nabídla záznam výzvy Dostaň svůj web na 1. stranu Google a koupilo si ho přes 50 lidí. 

Sečteno a podtrženo – vytrvejte, nevysrabte, dělejte akční kroky. 

Ať vám podnikání frčí. A pokud potřebujete podporu, jasné akční kroky a strategie, ozvěte se.

Lucie.