Rozvoj smyslového vnímání

Shrnutí tematického týdne o tom, co vše rozvíjí naše smyslové vnímání z facebookové skupiny Společně nahoru (skupina pro růst vašeho byznysu). Autorkou je Petra Nimui Zmeškalová, propagátorka rozvoje smyslového vnímání.

PONDĚLÍ:

Smyslové vnímání

Stroopův test

Věnuji se podpoře rozvoje smyslového vnímání a propagaci témat s tím spojených. V tomto týdnu bych vám chtěla ukázat, proč se vyplácí o smyslovém vnímání vědět trochu víc a v čem vám může být užitečné.

Háček
Kolik smyslů vlastně máme a jak zhruba fungují si nechám na jiný den – dnes vám chci dát konkrétní příklad toho, za čím vším může být smyslové vnímání schované.
Smysly jsou vstupní branou do našeho mozku. Znamená to, že jsou takovým prvním sítem toho, co náš mozek bude zpracovávat. Čím lépe naše smysly pracují, tím kvalitnější je vstupní materiál. Zdravý smyslový orgán ale neznamená automaticky kvalitně používaný smysl.

Určitě znáte nějaké smyslové klamy, nejpravděpodobněji ty zrakové. Naše smysly, a tedy i náš mozek, se dají často poměrně snadno ošálit nebo zmást.

Jsme také náchylní k rychlému vyhodnocování vjemů. Což je na jednu stranu nutnost ve chvílích, kdy jde o přežití, ale v moderním světě je to častá nevýhoda, která nás činí náchylné k podléhání dezinformacím nebo pokušení. Třeba reklamám.(Znáte knihu Daniela Kahnemana Myšlení rychlé a pomalé?).
Reklama může skvěle využívat některých vlastností našeho vnímání a myšlení. Třeba když podrobí zrakový vjem konfrontaci s pojmovým myšlením. Uznávám, tahle věta není úplně jednoduchá .

Existuje něco, čemu se říká Stroopův test. Říká se, že kdo jím dokáže projít v jeho rychlejším provedení, má “silnou mysl”. Chce se tím říct, že taková mysl dokáže rychle a přesně oddělit to, co se mu někdo snaží říct od toho, co skutečně vidí. Když to trochu zjednoduším, taková mysl je schopná odhalit pozlátko, nenechat se snadno napálit, nenechat se svést, nepodlehnout, nesežrat (nevědomě) návnadu, je ochotná se trochu namáhat a má natolik natrénováno, že tu námahu zvládne.

Když se jí chce. A protože myšlení bolí (neurolověda ukazuje, že tohle rčení není tak úplně mimo), často se nám nechce, ale to nevadí. Pokud přeci jen máte nějaký trénink, když by šlo do tuhého, stačí to.

Stroopův test se týká zrakového vnímání. Za chvíli si jej vyzkoušíte. Jen ještě přidám dvě informace.

Zraku trvá zpracování vjemu asi 0.5s! Půl vteřiny, než vám dojde (uvědomíte si), co se stalo. Reakce může přijít dřív, ale vy to budete vědět až za 0.5s. Pokud jste zdraví. U sluchu je reakční čas 0.2s (sluch je rychlejší, protože nezabírá tak velkou kapacitu mozku).
A protože jsme v podnikatelské skupince, tak tady je ukázka toho, jak principu Stroopova testu můžete využít speciálně v online reklamě. Jak a proč nahodit tu správnou návnadu? Jak zaháčkovat mysl publika? Příjemný trénink!

Na diskusi k tématu se podívejte TUDY:

ÚTERÝ:

Smyslové vnímání

Sebepoznávání skrze smysly

Mozek je naše řídící středisko a smysly mu dodávají mnoho důležitých podnětů = materiál ke zpracování.

Čím bohatší přísun takových podnětů mozek má (a zejména v prvních letech života), tím komplexnější struktury si vytvoří.

V mozku si stavíme takové malé světy – svět zraku, svět sluchu… a finální informace, kterou si uvědomíme (myšlenka, poznatek) je tvořena převážně právě z těch informací, které máme uložené v těchto vnitřních světech!

Na téhle výsledné myšlence / informaci se podílí 6x víc informací právě z našeho vnitřního světa než ze světa vnějšího.

A co je potom skutečnost?!

Podle mne je tahle informace docela zásadní, zkusím to proto napsat ještě jinak: čím bohatší se vám podaří vytvořit si vnitřní svět, tím bezpečnější se vám bude zdát ten vnější, protože bude už zmapovaný.
Tohle se děje třeba ve chvílích, kdy vykračujeme z našich komfortních zón. Ale může se to dít jednoduše i při odvaze ochutnat nové jídlo, začít se učit na hudební nástroj nebo při náhodné návštěvě umělecké galerie, při aranžování adventního věnce nebo prohlížení zamrzlých kaluží…
‘Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Víc děr, více syslů, víc hlav, více smyslů’, jak by pravila jedna známá literární postava. A je mi jasné, že nechcete, ani nemůžete, honit všechny zajíce (těm, kdo neznají Saturnina se omlouvám). Snažím se říct, že vědomý trénink smyslů vám dodá úžasný materiál, který vám bude už napořád k dispozici. Nejúžasnější na tom je, že tenhle sběr materiálu můžete dělat kdykoliv a při čemkoliv.

Kolik smyslů vlastně máme? Je to otázka. Ve škole jsem se učila, že pět. O intuici jako pověstném šestém smyslu se bavit nechci, ale chci vám říct, jak to vidí lidé, kteří se smysly zabývají.

Ti to spočítali na sedm – více o tom řekne video. Vedle zraku, sluchu, hmatu, čichu a chuti sem patří ještě rovnováha (souvisí se sluchem) a potom se sem ještě řadí vnitřní vnímání – propriocepce (a do něj toho patří fakt hodně) – prostě schopnost vnímat náš vnitřní svět, naše tělo a jeho stav.

Bystré smyslové vnímání vám tedy pomůže nejen s předmětným světem. Má zásadní vliv i na rozvoj sociálních dovedností.
I proto je na podpoře smyslového vnímání postaveno tolik přístupů a terapií, které pracují třeba s autistickými lidmi nebo dětmi s ADHD případně poruchami chování. Ale své místo našly i v dnes asi nejznámějším seberozvojovém konceptu – o tom zítra.
Pokud zvládneme (=ovládneme) naše smysly na nějaké úrovni, zvýší to naši spokojenost, protože fungujeme tak nějak plynuleji. Získáme sebejistotu. A to znamená také velkou míru sebepoznání. O tom bych také ráda napsala víc až zítra. Dneska to tedy bylo spíš takové motivační.

Na diskusi k tématu se podívejte TUDY:

STŘEDA:

Smyslové vnímání

Mikromeditace, sebepoznávání

Rozvoj smyslového vnímání můžeme chápat na dvou kolejích – jako bezděčnou aktivitu, která se děje třeba prostřednictvím hry nebo jako vědomou aktivitu, při které si alespoň na krátkou chvíli uvědomíme, co děláme a co k nám přichází. Oboje lze samozřejmě přirozeně kombinovat .

Vědomý trénink není třeba dělat celý den nebo dlouhou dobu! Stačí mikrookamžiky. Ostatně právě na tomhle principu staví mnoho z mindfulness technik, ale pokud jste stejně jako já poněkud rozlétaní a třeba meditace vám zrovna nejdou nebo jste si k nim ještě nenašli cestu, zkuste jednoduchá smyslová cvičení. Když se vám to povede vícekrát za den (třeba 6x po 10s), tak máte celou minutu meditace!

Ukazuje se totiž, že vědomé prožití smyslového vjemu nás dostane do onoho známého tady a teď a má to blahodárný účinek na náš mozek, psychiku…

Mindfulness se někdy překládá jako všímavost. A co jiného je vědomé používání smyslů, než všímání si? Tak si (něčeho) prostě pořádně všimněte! :-))).

K čemu je takový trénink dobrý? V tu chvíli se velmi efektivně učíme (to, co děláme, vnímáme, se ukládá do příslušných šuplíčků do hlavy), vytváříme tak tzv. kognitivní rezervy (to je něco, co se vám bude hodit, až hlava tak rychle fungovat nebude, třeba ve stáří).
Vědomější vnímání snižuje stres (souvisí to i s tou kognitivní rezervou, i ve stresu se nám hodí).
Bohatá síť vědomých zkušeností je pokladnicí pro kreativní přístupy (prostě můžete vybírat s většího množství komponent, z nichž velká část je docela dost abstraktních).
A v duchu dnešního tématu tohle všechno pomáhá vám samým se lépe poznat, vědět o svých schopnostech, znát své preference (v chuti, lidech, způsobu mezilidského kontaktu, učebních preferencích…).

Asi tušíte, že leccos z toho využijete nejen ve svém každodenním životě, ale i v každé z vašich profesí.

Může se vám stat, podobně jako některým z mých přátel nebo i členek skupiny, že zjistíte, že jste třeba taková HPS (vysoce citlivá osoba, vzhledem k tomu, že jich je asi 20%, je velká šance, že vás tu takových dost je) a nebo že máte nějaký druh synestezie (když se zkříží dva nebo více smyslů). Tady si dovolím předhodit jeden můj článek na toto téma – Když se smysly dají dohromady (Synestezie).

Na diskusi k tématu se podívejte TUDY:

ČTVRTEK:

Smyslové vnímání

Rodičovské intermezzo

Tady malinko zabrousím do mého… řekněme postranního… oboru – vzdělávání. Sama učím a také mne baví o vzdělávání číst a diskutovat. Smyslový rozvoj je navíc zásadní téma – zvlášť, pokud pracuji s malými dětmi a ještě ke všemu je učím hrát na nástroj .

Malé dítě je jeden velký smyslový orgán. Pokud jste vnímaví rodiče, museli jste si toho všimnout.
Jako malí lidé se rodíme připraveni se učit a to primárně právě smysly. Některé už máme hotové při narození (třeba sluch) a jiné dozrávají až později (třeba zrak).
Aby to bylo trošku zajímavější, pojďme zkusit teď otočit role a stát se žáky našich dětí.

Co nás mohou děti učit?

Zvědavost. Děti nemají úplně moc zábran pouštět se do nových věcí. Je to i tím, že ještě nemají představu nějakých nebezpečí a komplikací, které mohou nastat, ale právě to jim umožňuje se učit a zkoušet. Kolikrát by se nám tahle zvědavost bez mentálních bloků hodila?

Motivace. Malé děti dělají věci prostě proto, že je zajímají nebo baví. Ze stejného důvodu dost věcí dělat nechtějí. Nevidí v nich smysl. To je i pro nás docela dobrá škola. Přeci jen dokážeme udělat i hodně prudnou nebo náročnou práci, když víme, že je nezbytná pro naše cíle nebo je prostě nutná, protože bez ní by naše cíle nebylo možné realizovat.

Pohyb. Pro děti životní nezbytnost. Ve skutečnosti je to životní nezbytnost i pro nás a právě se smyslovým vnímáním souvisí pohyb velmi úzce. I pohybem se totiž mozek učí a je to stimul i pro smyslová centra. Dětská zvědavost je motivuje k pohybu a ten jim umožňuje zkoumat svět a učit se.To, co se naučí zvyšuje jejich zvědavost a nutí je k pohybu a… celý cyklus se opakuje (a bohužel ještě stále často platí, že s nástupem do školy se to nějak zpřetrhá.) Kolik z vás naskočilo do dalšího seberozvojového kola právě díky dětem?

A kolik z vás se v dospělosti (troufnu si říct, že v nedávné době) začalo znovu a intenzivně učit nové věci?

Smyslový rozvoj umožňuje dětem také zkoumat předměty jen se zájmem o předměty samé, bez jejich funkce. To znamená, že je nezajímá, že vařečka se používá na míchání, ale vyzkouší si, co všechno s ní mohou udělat. Jak chutná, jak je pevná, jakou má strukturu, jestli vydává nějaký zvuk, jestli nějak voní a ještě zkusí vymyslet, co dalšího by se s ní dalo dělat (určitě se dá zahodit, dá se do něčeho strčit, dá se něčím ozdobit…). A tohle, tohle je čistá kreativita. Myšlení “mimo krabici” .

Dneska to proto zakončím výzvou.

Popadněte první vhodný předmět a prozkoumejte ho. Všemi smysly. A zkuste odstranit jeho běžnou funkci a vymyslet, jak jinak by šel využít – a nebojte se vymyslet úplně bláznivé a třeba i prostě blbé možnosti! Mimochodem – dejte si záležet na hmatu (struktura materiálu/ů, teplota či přenos teploty, velikost, váha, tlak a odpor…, možná vás překvapí, kolik toho o svojí propisce nevíte).

Podívejte se na svět, jako byste ho viděli poprvé nebo podesáté. Co vás láká? Kam vás to volá?

A dnes mám pro vás takové video z jedné neobvyklé herny. Přiznejte se, kdo z vás by si taky šel hrát?

Na diskusi k tématu se podívejte TUDY:

PÁTEK:

Smyslové vnímání

Anestezie

Bude víkend, tak jsem pro dnešek vybrala téma, které nabádá k relaxaci, odpojení od obrazovek a nejlépe civilizace vůbec.
Říkala jsem, že je dobré smyslové vnímání rozvíjet, trénovat. Že jsou fajn různorodé podněty, že každá naše všednodenní činnosti mohou sloužit jako tréninkové hřiště našich smyslů.

Ale i tady platí, že všeho moc škodí. Zkusíme se napřed vžít do role lidí s ADHD nebo autismem. Právě mezi nimi je hodně těch, kterým chybí filtr pro podněty, které přichází zvenčí. Zkuste si představit, že vidíte každou reklamu, kterou míjíte, že postřehnete každé světlo a blikačku auta, semafor. Že slyšíte každou sirénu, zvonění tramvaje, hádku za oknem, nastartování motoru na křižovatce a rádio z hospod. A ještě na vás někdo mluví a chce po vás, abyste odpověděli nebo něco udělali. Jak vám je?

Takový mozek, který nemá přirozenou bariéru, je přehlcený a začne se bránit. Většinou nějakou formou agrese, případně úplného sebeuzavření. Nebo přehnanou aktivitou, kterou od sebe vnější podněty chce odvést.

A jak reaguje ten zdravý mozek? Taky si postaví bariéru. Začne sám filtrovat. Bere těch podnětů méně, aby se necítil tak přehlcený. I přesto se můžete cítit unaveně, dá mu to totiž docela práci. A pokud je nucený se takovým návalům podnětů bránit dlouhodobě, vytvoří si svůj anestezický mód. Umrtví se. Smyslové podněty se filtrují hned na příjmu jako nežádoucí.

Jenže nakonec mozek neodlišuje situace, kdy je třeba smyslové vnímání umrtvit a kdy by bylo třeba fajn ty smysly zapnout.

I tady se vyplatí umět trochu vědomě se smyslovým vnímáním zacházet. Budete vědět, jak a kdy znovu smysly zapnout, aby vám sloužily. Lépe poznáte, kdy potřebují pauzu a tedy kdy i vy potřebujete nějakou změnu nebo rovnou oddech. Možná to změní nějaké vaše potřeby a preference. S největší pravděpodobností k lepšímu .

Chci vám doporučit zařazovat smyslový detox. Někdy stačí jen změna prostředí, klidně vyměnit město za jiné město. Podněty budou nové, zaujme vás to, vnímání to oživí. Nebo stačí třeba taková ta známá finta s tím udělat denně jednu věc jinak. Uvařit si jiný čaj. Jet domů jinou trasou. Udělat věci v jiném pořadí. Pustit si jinou hudbu. Ale určitě není nic lepšího než mít možnost jít do přírody. Ideálně tak daleko, aby v ní nebylo slyšet šum nejbližšího města. Pokud v přírodě žijete, určitě víte, jestli potřebujete někdy změnu (a hádám, že to nebude tak často!).

Naplánujte si na víkend čas na pohyb a smyslový detox = procházku do přírody. A zkuste během víkendu i několik jednoduchých smyslových cvičení.

Vybírám z mých oblíbených:

Při cestě po známé trase zvedněte pohled nahoru nebo dolu a uvědomte si, co vidíte, co všechno tam je? Zkuste si to alespoň polohlasně říct – tahle část cvičení je důležitá, protože je to fáze zvědomění.
V libovolnou chvíli si zkuste formulovat, jak se teď cítíte (je vám akorát teplo? jaká emoce ve vás teď je?).
Z pokoje do pokoje dojděte po špičkách nebo po patách, klidně víckrát, nejspíš vám to bude příjemné.
Poslouchejte, jak to zní, když si čistíte zuby.
Kolikrát cinkne u oběda váš příbor o talíř?
Dokážete zazpívat tón vaší mikrovlnky/vysavače/kuchyňského robota?

Pokud by se vám tyhle aktivity líbily, stáhněte si S.mysl.ovku, je jich tam celkem 36 a další místo pro vaše vlastní, najdete ji na webu. A nebo si prolistujte můj blog Z různých soudků – není jen o smyslech, ale také o estetice pro každý den.
Přidat se můžete do skupiny Z různých soudků / Zbystři smysly nebo Umění v každém oku.

Na diskusi k tématu se podívejte TUDY:

Více tematických týdnů najdete ve skupině Společně nahoru (skupina pro růst vašeho byznysu).
Nebo můžete rovnou zde přejít na další tematické články:
Peníze a money mindset
Váš soused je milionář
Práce s myslí
Dosahování cílů
Ikigai pro podnikání